Prosinec 2014

life of actress.

20. prosince 2014 v 21:27 | džindžr
Poznatky z dnešního dne:
Moje oči na plném světle vypadají, jako bych měla dva monokly. Navíc mám na xichtu tolik makeupu, jako za celý život ne.
Azbuku ještě pořád umím, ale rozumím tak každé destáté slovo.
Jsem tlustá.
Když musím, zvládnu kilometrové podpatky. Dokonce i v nich běhat! Akorát teď mi asi upadnou nohy.
Jsem hrozně kožená, mohla bych hrát tak stokrál lépe.
Už mi asi navždy bude znít v hlavě ruština.
Můj nový parťák je mnohem sympatičtější než ten původní. Ale v podpatcích jsem větši než on hahaha. Nebo mi to jen tak přijde, jak říkal Tomáš.
Anton je nejzlatější kluk ze všech zlatých kluků, chci si ho vzít a mít s ním děti! Budu Nastěnka a on Ivánek. Nástěnku chci za ženu. Sorry, antonova přítelkyně. Nechápu, jak může mít za kamaráda takového dickheada, jako je David.
Mám kámoše z NYC, ale bohužel už neumím anglicky :(
Asi umřu.
Vůbec nevím, jak všechny svoje věci odvezu domů. Hlavně ty kaktusyyyy.
Ale kurva se těším na další dny.

wow.

7. prosince 2014 v 20:46 | džindžr |  DŘISTY
Dneska se mi stala taková věc. Docela se o ní bojím psát, protože ještě není stopro jistá a mohla bych ji zakřiknout. Proto začnu tím, že shrnu svůj víkend.

Zůstala jsem na víkend v Praze, stejně jako zůstanu ten další a možná i ten další další, ale to právě stále není jisté. Každopádně, v pátek jsme měli velkou zkoušku z comicy. V Kulovém blesku, dobrá hospoda, dobrá obsluha. Až na to, že jeden druh piva tam stojí 69 korun wtf. 69 hmmm. Anyway, probrali jsme hodně důležitých věcí a já doufám, že teď se naše divadlo vydá opravdovým divadelním směrem. A dostanu pořádně velkou roli! Aspoň tedy doufám, David se rozhoduje mezi dvěmi pro mě, ale já po všech těch šlehačkách chci velkou roli. A nezajímá mě pořekadlo o malých rolích a malých hercích. Schůze se samozřejmě protáhla, takže doma jsem byla ve tři ráno, krása. Na půl 8 jsem měla budíka, protože na alterně měli konzultace, tak jsem je tam chtěla zajít zčekovat. Jenže, co se nestalo. Samozřejmě, můj budík mě nikterak nezajímal a já vesele spala dál. Skoro celý den. Co už. Ve 4 jsem pak šla za kostma, pomáhat na představení. Už bych si s nimi vážně chtěla zahrát, jsou moc dobří. Snad mi brzy přistane nějaká role! Po představení jsme se zdrželi v divadelním baru. Já jsem se zdržela poněkud déle, se Zigy a Lukášem jsme ho zavírali. Povídala si s námi moc milá paní barmanka, nebo jak ji nazvat. Řekla nám plno věcí z divadelního světa, vážně úžasné, takové lidi moc ráda potkávám. Taky jsem ten večer obdržela nabídku (kvalitního) sexu, ale mám své zásady, že ano. Nespím s nikým, koho vidím poprvé. Ať má charisma jaké chce. Hmmm. Přišla jsem domů, ano vážně jsem došla domů, asi ve 4, takže spánku opět moc nebylo.
A teď se dostávám k té nejzásadnější věci. Na fibičku si mě přidal nějaký klučina a jediný náš společný kámoš byl anton. Zavětřila jsem, přirozeně. Pak mi anton píše, že mě doporučil tomu klučinovi do krátkého filmu! Vážně, zbožňuju antona! Dneska jsem se s tím klukem sešla a je to neskutečně zajímavý člověk, hlavně v tom smyslu, co už má všechno za sebou, jaké má zkušenosti a tak. Zítra se s ním mám sejít znovu, abych si s chlapíkem, se kterým bych měla hrát, zkusila nějaký dialog. Pořád jsem tomu ještě dostatečně neuvěřila, ale hrozně si přeju, aby se mu líbilo, jak hraju, aby mě do toho filmu chtěl. Točit sice chce přes vánoční svátky, ale tohle je tak velká příležitost, že nejde říct ne.
Trochu mě to nutí přemýšlet, že všechno zlé je opravdu k něčemu dobré a že všechno má tak nějak smysl. David se mnou sice pěkně vyjebal (doslova :D), ale kdyby nebylo jeho, neznám antona, nefotila bych s ním, nefotila bych s tomášem a teď bych neměla tuhle možnost hraní. Všechno je tak neskutečné a já začínám mít pocit, že by se můj sen přece jenom mohl splnit, že přece jenom bych mohla být ta doopravdická herečka. Co za hraní bere plat, rozumíš.
Proto prosím všechny, kteří si můj článek nějakou náhodou přečetou, držte mi palce!