Únor 2011

Svět se v prdel obrací.

24. února 2011 v 13:53 | džindžr |  DŘISTY
Héj, co se tu s tím blogem kurva děje?! Nelíbí se mi to ani co by se za nehet vešlo! Sedím v IVT, děsná zábavička, však to znáš. O víkendu se asi budem stěhovat. Je to velmi příjemné, jen kdyby to nezapříčiňovalo nepříjemnost ostatních členů rodiny. A taky to, že nemůžu jít v pátek na ples a nemůžu tancovat s Vojtou. To je docela smutné, ale nenadělám nic, víš. Poslední dobou se mám fajn, fajn, fajn. Otázkou zůstává, jak dlouho mi to vydrží. Možná do té doby, než potkám slečnu psychopatku. Tak jestli někdy uvidíš titulek Mladá ginger dívka byla brutálně zavražděna, nejspíše žárlivou expřítelkyní, tak to budu nejspíš já. Vzpomeň si na mě. Ve všem se ztrácím. Děje se strašně moc věcí a já je prostě nestíhám sledovat! Je to krajně depresující, nemám ani čas na své přátele a známé. Stydím se. Chci jet do Vídně, na turisťák, na Baťův kanál, do Londýna a kdovíkde ještě, jenže moje rodina mi to nechce sponzorovat. Nechápu to, musím přece poznávat svět, když oni v mém věku nemohli, ne? A taky nutně potřebuju notebook. Kup mi ho, prosím. Hlavně, že jsem si včera v désportu koupila své stopadesátépáté boty. Jenže ony jsou krásné a byly slevněné a nemohla jsem je tam nechat. Achjo, je to prokletí. Chtěla bych jít na Sto Zvířat. Huu musím se na to zeptat Týny, je to životně důležité. Stejně jako všechny úkony, co provádím, žže. Ať už je příští týden úterý, prosíím! Jdu k holičce se ostříhat a pak si nabarvím vlasy a bude to fajn fajn fajnoví. Nevíš náhodou, co chci?

nejlepší výmrd.

4. února 2011 v 14:06 | džindžr |  DŘISTY
Dnes je nejspíše čtvrtého února. Jen tak na okraj, kdybys nevěděl. Letí to jak cyp. A mě se zbláznil facebook. Posílá všem lidem odkaz na nějaké něco a mě to pěkně sere. Boží. Není nad zavirovaný počítač, žže. Už je dobře. Tak není, zakřikla jsem to.

Nějak nemám ponětí, co psát. Smůlička docela. Nemůžu najít tu správnou hranici mezi přilišným optimismem a příslišným pesimismem. Můj život je velmi krutý a hořký a dala bych si pivo. Už asi deset tisíc let se chystám jet do Ovy a stále jsem tam ještě nedojela. Je to velmi depresující, znáš to. Mám hlad a k obědu bude nejspíš svíčková. Jenže já nemám hlad na svíčkovou. Pořád si jen stěžuju, všímáš si? Je mi zle.

Je to nuda. Celý svět je jedna pekně velká nuda. A jak cyp. Potřebuju nějakou hudbu. Nějakou hodně dobrou hudbu. Jenže mě vůůbec nenapadá jakou. To už je můj osud. Na fb je video. Jsem na něm mimo jiné i já a pokouším se o tanec. Je to docela sranda, protože mi to vůbec nejde. Ale baví mě to, tak co.

Dnešek je totálně zabitý den. Asi se z toho zbliju. Jestli to takhle bude pokračovat celé prázdniny budu blít nonstop. Jestli Kája nepojede na tábor tak zhynu strašlivou smrtí. Ach. Proč všichni dva nejlepší kluci, které znám jsou naprosto naprd? Jednomu je asi třináct a druhý je věčný čekatel na dokonalou holku. Protože taková neexituje chá!

Těsím se, až Luki uspořádá axi Nenaděláš nic. Nebo nějakou jinačí s ještě více kůl názvem. Nějakou opravdu nebetyčnou. Opravdu krutopřísnou. Valentýn je sračkáá! Promiň, musela jsem si ulevit. Už je dobře. Ne není dobře, co to zase kecám!

Je to všechno strašná sračka, protože nevím co chci, ale chci to hned. Nejlépe Ondřeje, jenže Ondřej nechce mě, což je menší překážka na cestě za mým plánem být šťastná až do smrti smrťoucí. A všechno je to děsně smutné, protože nemám žádné kamarády, jenom Klárku a tu vlastně jen občas, když zrovna není se svým milým a i když s ním není, tak ji vlastně skoro nemám a vůbec to není krutopřísné, je to spíše nebetyčné.

Je to špatný je to zlý.